Až budeš mou fotku do rukou brát vzpomeň si na toho kdo tě měl rád.
Miluji te i po vsem co se stalo a tak to bude stale.
Když se člověk loučí s někým koho měl rád, teprve pak si uvědomí, že ho vlastně miloval...
Jak zapomenout mám na někoho, pro koho jsem žila? Jak z mysli vymazat tě mám, když jen pro tebe jsem tu byla?
Oči slepé, srdce bolí, tohle už nikdo nepochopí.Slané slzy polykám na krásné chvilky vzpomínám.Být s tebou už nemůžu, jak ten smutek přemůžu?Chvíle s tebou sladké byly, teď se ale rozplynuly.Byls mé teplo, byls můj chlad, zlomils mi srdce-napořád!
Naučil jsi mě mít rád, naučil jsi mě milovat, naučil si mě žít životem dvou lidí, jen jedno se mě nenaučil-zapomenout...
Slyším své srdce jak naříká, a taky cítím jak bolest polyká. Snad to přéjde a bolest ustane, ale vzpomínka na tebe v mém srdci navždy zůstane..
Vzpomínky na tebe zbyly mi.Proč to tak bývá,že všemu krásnému je jednou konec?Ale proč tak brzo,to skončit muselo? Slzy a plač to jediné mi zůstalo. Kdy se vratiš,ptám se každý den,když přemyslím nad svým snem.
Zapomeň, řekne se lehce, ale to srdíčko nemůže, nechce.